Za normálních okolností by poslední nápady vlády působily jako opsané ze Švejka. Ovšem, hlavní okolností jsou letošní volby, ve kterých se budou ANO a ČSSD předhánět v populismu. To proto, že občané teď na tuto notu slyší. Filosofickou debatu, ve které se tážeme, zda politik má být někdo, kdo pozvedává lid k lepšímu, anebo nástrojem veřejného mínění jsme myslím pro letošek rozhodli už v prvním týdnu. Tři obrazy věcí budoucích o tom svědčí.

Zbraně mezi lidi. Všichni víme, že je taková změna ústavy málo reálná a právně znalí vědí, že již dnes je institut nutné sebeobrany zaveden. To nebrání ČSSD doslova vyrukovat s nápadem, který má posílit nálady k ozbrojování ve společnosti. Taková privatizace bezpečnostní funkce státu po česku. Výsledky takové delegace moci jsou nejisté, ale naštěstí nějaké jistoty máme. První je, že v USA se lidé překvapivě více střílí mezi sebou více než jinde. A to tam vládne ve srovnání v ČR prohibice. V zemi, kde alkohol zabíjí za volantem a není podzimu bez nějaké té myslivecké nehody, je pobízení lidí k ozbrojování a užívání zbraní rizikovým nápadem. V zemi tak vystrašené, že se bojí černocha na plakátu, hoaxy o imigrantech tu jen kvetou, a lidé hlásí kdeco jim podezřelého jako terorismus, zbraně nemohou riziko snížit.

Ministerstvo pravdy. Že je třeba reagovat na zjevnou informační válku, je faktem. Že to má činit stát a ne neziskovky, s tím také nelze než souhlasit – obranu opravdu nelze delegovat jinam. V zemi s desítkami let zkušeností ve státní propagandě je vlastně nápad úřadu pro pravdu odvážným. Ještě odvážnější by byla smělá myšlenka, která by připustila, že takový úřad potřebuje, aby jej někdo poslouchal. Respektive četl. Čtenářská gramotnost, schopnost odlišit relevantní informace od šumu a kritické myšlení, to jsou předpoklady, ve kterých propadáme - a ty sebelepší ministerstvo pravdy nenahradí. Zjevně to souvisí s podfinancovaným školstvím, ale na to nejsou peníze. Tak radši, ať se dožene ozbrojováním občanů a oficiální státní pravdou. 

Peníze nejsou, protože je třeba mít přebytkový rozpočet. Vtip, na který se nezmohla ani Nečasova vláda kupeckých škrtů. Seknout se o plus mínus 70 miliard v odhadu je za jiných okolnost neschopnost. Letos je to ctnost. Lidi to asi mají rádi, obchoďáky nakonec taky volí strategii údajných slev z přemrštěných (vyfabulovaných) cen. Přebytek byl navíc nahnán neschopností investovat, nikoliv podstatně lepším výběrem daní. Vedle jasného sdělení „máme plusový rozpočet“ (=vzali jsme občanům víc peněz než třeba), jsou úvahy nad rozpočtem založeny na schopnosti udržet pozornost a kriticky vyhodnotit informace. Takže asi nehrozí, že by ušetřené peníze šly do vzdělávání.

Blíží se volby a tak je třeba vypnout přemýšlení, zapnout strašení a aktivizovat centra slasti. Jinak ty výše uvedené kroky nedávají smysl. Chlubit se, že země vydělává, když máme zanedbané školství, to je paradox, který snad vyřeší ten nový úřad pro pravdu. A když, pořád ještě zbývá ten plán s ozbrojováním občanů. Aby byl klid, je třeba k tomu všemu ještě snížit cenu piva a dovolit dvě tři piva v krvi za řídítky. Je to opravdu plán? Snad umí své kroky vláda plánovat lépe než rozpočet.