HN: V roce 2008 byly tři protiromské demonstrace a letos jich bylo jen za první půlrok 21. Co za tím výrazným nárůstem je a proč tyto akce nyní táhnou až šestkrát více běžných lidí než předtím?

Lidé mají pocit, že se mají čím dál hůř, nevěří, že se to někdy zlepší, což je radikalizuje, a zároveň přicházejí do styku se stále profesionalizovanějšími extremisty. Tak jako se profesionalizují neziskové organizace či jiné části občanské společnosti, tak i extrémisté sbírají zkušenosti. Ovládají logistiku, naučili se pracovat efektivně a také už třeba nenosí jenom bombry, ale i kravaty. Tím se přizpůsobují veřejnosti a rostou. 

HN: Podle studie sociologa Františka Bartoše má sklon podpořit extremisty a připojit se k jejich demonstracím až šest procent Čechů. Jde s tím něco dělat?

Lidé obecně čím dál častěji demonstrují. Dříve tady taková ochota vyjít ven s vlastními názory nebyla. Pokud jde ale o extremismus - je důležité, aby bylo jejich jednání odmítnuto. Jinak v něm budou pokračovat a stane se normou. Vidět to je třeba na tom, jak se ustálilo nadávání na Romy a šíření mýtu o tom, že si ze sociálek odnášejí nové ledničky nebo daleko více peněz, než ostatní lidé v nouzi. Něčemu takovému by přitom ještě před pár lety tolik lidí automaticky nevěřilo.

HN: Souhlasíte s tím, že nynější atmosféra začíná připomínat třicátá léta a chvíli před pogromy, jak říká třeba sociolog Fedor Gál?

Srovnávat s historií je vždycky obtížné, celkem ale chápu, že slovo pogrom, které Fedor Gál používá, je už dnes výstižnější než spojení „protest proti Romům“. Protestovat totiž můžete třeba proti reformám nebo proti vládě, tohle jsou ale nenávistné pochody, na které navíc nechodí demonstranti, ale čím dál častěji násilníci, kteří chtějí především zbít policisty. Měli bychom věci nazývat pravými jmény.  

HN: Jak do této situace zasáhne předvolební kampaň?

Nejspíš dojde k tomu, že posílí agresivní rétorika. Protože když jsou lidé deprivovaní, potřebují si na někoho ukázat a je jedno, jestli na „komunistické“ seniory (jako v klipu Přemluv bábu), na postižené nebo na nezaměstnané. Bohužel, zatím vše nasvědčuje tomu, že letošní volby budou opět založeny na osobní rovině a strašení. Na druhou stranu, dobré je, že Romové se jich také účastní. Podle serveru Romea.cz budou členové Strany rovných příležitostí na kandidátních listinách Strany zelených. 

HN: Z průzkumů vychází, že se Češi čím dál více bojí o své místo a že roste strach z dalších sociálních škrtů. Proč by v této chvíli měli slyšet na osekávání dávek a na bič na nezaměstnané?

Je to zvláštní jev, ale pokud vnesete konflikt do spodní vrstvy, lidé se mezi sebou v uvozovkách pobijí. Sami sice nemusí mít práci, to jim ale nezabrání neříkat jiným nemakačenka a zneužívači dávek a nechtít proti nim tvrdě jít. Ostatně i mezi samotnými organizátory nynějších demonstrací jsou takové případy, které to potvrzují.

HN: Když nynější napětí zvýšila krize, znamená to, že se automaticky s ekonomickým růstem navrátí klid?

To bohužel ne. Politickou situaci změníte ze dne na den, ekonomickou nejméně za pár měsíců, ale s tou společenskou je to na generace. V tom hraje roli vzdělání. Škola nepředává jen vědomosti, ale také integruje do společnosti. Proto bychom měli dbát na inkluzivní vzdělávání.

HN: Co tedy s tím?

Zní to banálně, ale společnost potřebuje naději. V roce 2010 byla volební kampaň založena na strachu z dluhů, mluvilo se hodně o Řecku – pokud se teď něco takového zopakuje, lidem to už úplně podrazí nohy. Stát by také měl ukončit byznys s chudobou. Cílenější podpora bydlení by prospěla více než ubytovny, také exekuce by neměly být likvidační. Když občan udělá chybu, měl by vždy mít šanci nevypadnout ze společnosti.

HN: Co mohou dělat lidé samotní?

Není toho málo. Je dobré, že se lidé organizují proti nenávistným pochodům. Aktivity skupin typu Blokujeme, Máj spolu či Leckteří občané Českých Budějovic jsou dobrým příkladem. Také stačí nebýt zticha, když se šíří lži nebo stereotypy. Já odmítám už i vtipy o Romech. Když někdo začne, zastavím ho. Došli jsme do situace, kdy je třeba vážit každé slovo.

 (rozšířená verze rozhovotu pro HN 16.9. 2013)